Pokud se podíváme na graf cen nemovitostí, zjistíme, že neustále stoupají, a to bez ohledu na to, o jaký stát se jedná a jaká je zrovna ekonomická situace, ať už lokální či globální. Rozdíl je pouze v rychlosti růstu. A to neplatí pouze dnes, nýbrž v podstatě po celou dobu existence lidstva.

To pro nás může být zajímavá statistika, zvláště když ji porovnáme s jinými produkty, u kterých cena (samozřejmě po započítání inflace) někdy stoupá a jindy klesá. U nemovitostí tomu však tak není, a to ať už jde o pozemky, domy či byty.

Důvod je zde poměrně jednoduchý: ať se nám to líbí, nebo ne, plocha půdy je omezená. To také znamená, že je omezen i prostor, na kterém můžeme stavět. A to ještě víc, než by se na první pohled zdálo. Jen velmi malá část souše je ve skutečnosti vhodná pro to, aby se tam postavil dům.

V první řadě musíme vyřadit horské oblasti, kde je výstavba nejen téměř nemožná, ale také se zde v podstatě nedá bydlet – nikdo se totiž nechce slaňovat každý den dolů a nahoru pokaždé, když potřebuje například nakoupit. O řídkém vzduchu na vrcholcích vysokých hor ani nemluvě.

Dále zde máme neustále zamrzlé krajiny za polárním kruhem. Všimněme si, že když překročíme severní polární kruh, tak je osídlení čím dál řidčejší. A není divu – jsme druh z tropických oblastí, a zima nám nedělá příliš dobře.

Špatný je však také opačný extrém, tedy pouště. I když zde člověk přežije přeci jen poněkud lépe, rozhodně to není místo, o které by se developeři prali. O tom, že by bylo nutné potraviny dovážet z poměrně velkých dálek, se asi ani není třeba zmiňovat.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na nejrůznější tropické pralesy a jiné chráněné oblasti, kde je výstavba z pochopitelných důvodů zakázána. U nás je například zákaz staveb v prvním ochranném pásmu v Národních parcích a Chráněných krajinných oblastí.

Je tedy vidět, že nemáme až tolik prostoru, kolik bychom chtěli. A zatímco lidí přibývá, volné půdy ubývá. Není tedy divu, že se její ceny konstantně zvedají.